hovado
[hovado]
(2. j. -da, 6. j. -du)
podstatné jméno rodu středního
1. zastaralé
dobytek, zejména hovězí • zvíře vůbec:
stelivo a píce pro hovada
Člověk nesmí žít jako krmné hovado.
Jeho pohled je pokojný jako pohled hovada.
Člověk má s hovadem stejný původ i stejný konec.
2. kolokviální
hloupý, omezený člověk • sprostý, surový, bezohledný člověk (často jako nadávka):
Je to zabedněnej trouba, zaostalý hovado.
Nejsem takové hovado, abych se dřel na cizího.
Ten chlap je ožralé hovado.
Na silnicích je u nás strašně nebezpečno. Někteří řidiči jezdí jako hovada. (i fraz.)
Nemůžete dost dobře čekat, že když se budete v restauraci chovat jako hovado, budou vás obsluhovat nějak pěkně a s úctou. (i fraz.)
Co to děláš, ty hovado!
3. kolokviální
bodavý hmyz podobný mouše a sající krev zprav. dobytku, zool. ovád hovězí Tabanus bovinus:
Hovada útočí hlavně na dobytek a koně.
Hovada více koušou zpocené lidi.
Říká se, že když štípají hovada, bude pršet.
4. kolokviální
obrovské zvíře nebo obrovský, zavalitý člověk:
Sousedka má dogu, takové osmdesátikilové hovado.
Soupeři měli v týmu takové dvoumetrové hovado. Setkat se s ním v předbrankovém prostoru nebylo nic jednoduchého.
◊ jak(o) hovado kolokviální
1. (ve spojení s podstatným jménem) velký, obrovský
2. (ve spojení se slovesem) nad obvyklou míru, velmi
► hovádko
[hovaːtko], 2. mn. [hovaːdek]
(2. j. -dka, 6. j. -dku, 2. mn. -dek, 6. mn. -dkách)
podstatné jméno rodu středního
1.
přežvýkavá hovádka
2.
Není-li chlap úplné hovádko, tak pozná, že mu žena uvařila něco výjimečného.
3.
Šli jsme se psem na procházku, ale cestou zpátky se zasekl a domů jsme to 50kilové hovádko museli donést.
◊ hovádko Boží / boží ◊ Boží / boží hovádko
1. zvíře
2. dobromyslný, prostý, poněkud naivní člověk
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hovado]
(2. j. -da, 6. j. -du)
podstatné jméno rodu středního
1. zastaralé
dobytek, zejména hovězí • zvíře vůbec:
stelivo a píce pro hovada
Člověk nesmí žít jako krmné hovado.
Jeho pohled je pokojný jako pohled hovada.
Člověk má s hovadem stejný původ i stejný konec.
2. kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
hanlivéJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
hloupý, omezený člověk • sprostý, surový, bezohledný člověk (často jako nadávka):
Je to zabedněnej trouba, zaostalý hovado.
Nejsem takové hovado, abych se dřel na cizího.
Ten chlap je ožralé hovado.
Na silnicích je u nás strašně nebezpečno. Někteří řidiči jezdí jako hovada. (i fraz.)
Nemůžete dost dobře čekat, že když se budete v restauraci chovat jako hovado, budou vás obsluhovat nějak pěkně a s úctou. (i fraz.)
Co to děláš, ty hovado!
3. kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
bodavý hmyz podobný mouše a sající krev zprav. dobytku, zool. ovád hovězí Tabanus bovinus:
Hovada útočí hlavně na dobytek a koně.
Hovada více koušou zpocené lidi.
Říká se, že když štípají hovada, bude pršet.
4. kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
obrovské zvíře nebo obrovský, zavalitý člověk:
Sousedka má dogu, takové osmdesátikilové hovado.
Soupeři měli v týmu takové dvoumetrové hovado. Setkat se s ním v předbrankovém prostoru nebylo nic jednoduchého.
◊ jak(o) hovado kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1. (ve spojení s podstatným jménem) velký, obrovský
2. (ve spojení se slovesem) nad obvyklou míru, velmi
► hovádko
[hovaːtko], 2. mn. [hovaːdek]
(2. j. -dka, 6. j. -dku, 2. mn. -dek, 6. mn. -dkách)
podstatné jméno rodu středního
1.
přežvýkavá hovádka
2.
Není-li chlap úplné hovádko, tak pozná, že mu žena uvařila něco výjimečného.
3.
Šli jsme se psem na procházku, ale cestou zpátky se zasekl a domů jsme to 50kilové hovádko museli donést.
◊ hovádko Boží / boží ◊ Boží / boží hovádko
1. zvíře
2. dobromyslný, prostý, poněkud naivní člověk
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)